Moderní inzuliny = analoga
Jistě mnozí z vás zaznamenali ve sdělovacích prostředcích chystanou změnu analogového televizního vysílání, které má být v dohledné době nahrazeno vysíláním digitálním, což je nepochybně z hlediska elektrotechniky a šíření informací výrazným krokem vpřed.
Možná si právě říkáte, že se někdo spletl a do novin určených pro diabetiky vsunul článek patřící někam jinam. Ale chyba lávky! Termín analogové vysílání jsem na úvod tohoto článku použil zcela záměrně. Totiž i v oblasti diabetu a diabetologie jsou analoga v současné době stejně tak populárním a frekventovanými pojmem. Jedná se o analoga inzulinu, což jsou zjednodušeně řečeno moderní inzuliny, nahrazující čím dál více předešlou generaci inzulinů lidských čili humánních.
Proč analoga?
Zásadní rozdíl spočívá v tom, že pokud analogové vysílání v oblasti radiokomunikací představuje překonanou a technicky zastaralou formu přenosu televizního signálu, analoga v diabetologii jsou naopak zcela novou kapitolou, znamenající posun ke kvalitnějším, bezpečnějším a účinnějším inzulinům. A proč analoga? Protože jsou to inzuliny analogické tj. podobné inzulinu lidskému. Díky vyspělosti dnešního farmaceutického výzkumu však bylo možné upravit a vylepšit jejich vlastnosti tak, aby lépe vyhovovaly potřebám diabetiků. Na počátku byla analoga krátkodobá, která umožňují mnohem lépe zachytit a zmírnit nežádoucí vzestupy krevního cukru (glykemie) po jídle. Jejich vstřebávání je totiž rychlejší a netrvá zbytečně dlouho, tj. v době kdy je již požitá potrava v těle strávena a zpracována. Fungují tedy podobně jako u policie jednotky rychlého nasazení. Záhy po aplikaci vykonají svou práci a vypaří se. Několik let po nich se na trhu s inzuliny objevují analoga dlouhodobá, což jsou sice příbuzní těch krátkodobých, jejich vlastnosti jsou ale značně odlišné. Tyto inzuliny pracují spíše jako bodyguardi neboli pracovníci ochranky. Působí pomalu, jistě a předvídatelně. Jejich vstřebávání a účinek je pozvolný, trvající až 24 hodin. Nedovedou sice reagovat na potravu, nicméně hlídají hladinu cukru v těle zejména v noci a v obdobích mezi jídly. A tato nenápadná práce, kterou dlouhodobá analoga inzulinu spolehlivě vykonávají, dovede udělat s kompenzací a kontrolou cukrovky u většiny diabetiků naprosté divy a zlepšit tak jednak jejich aktuální zdravotní stav a kvalitu života, ale zejména projasnit a prodloužit vyhlídky na další léta prožité s diabetem.
Příběh z praxe
Téměř každý diabetolog má již v dnešní době díky možnosti předepisovat a léčit pomocí těchto moderních inzulinů nejenom teoretické znalosti, ale i praktické zkušenosti s jejich účinky u konkrétních pacientů. Jako příklad uvádím příběh pacientky J.V., narozené v roce 1948, u které byla zjištěna cukrovka 2. typu již před 10 lety. Po nedostatečném léčebném efektu diabetické diety a léků snižujících hladinu cukru (perorálních antidiabetik) se lékaři v době, kdy pacientka navíc prodělala i srdeční infarkt, správně rozhodli zahájit léčbu pomocí inzulinu. Jelikož inzulinová analoga ještě nebyla k dispozici, pacientka si aplikovala klasické humánní inzuliny. Její diabetes však zdaleka nebyl ideální, a to i z důvodu omezení pohyblivosti v důsledku opakovaných problémů s páteří, které si vyžádaly i operační zákrok. Přes snahu pacientky dodržovat dietní režim a důslednou rehabilitaci, po které se možnosti její fyzické aktivity znovu zlepšily, nebyly hodnoty kompenzace (zejména cukr v krvi ráno nalačno a glykovaný hemoglobin (tzv. dlouhý cukr) uspokojivé. Až po převedení na moderní inzulinová analoga se podařilo zdravotní stav vylepšit k spokojenosti lékařů a zejména pacientky samotné.
Když inzulin, tak analog
Když vezmeme v úvahu všechny klady moderních inzulinů, zejména jejich účinnost a bezpečnost, klasické humánní inzuliny obstojí jen ztěží. Pravdou sice stále zůstává, že ne každý diabetik 2. typu potřebuje inzulin, s velkou pravděpodobností však zároveň platí, že ti, co inzulin potřebují, by měli být v současnosti či v blízké budoucnosti léčeni pomocí inzulinových analog.
MUDr. Tomáš Edelsberger, diabetologická ambulance