Zkušenosti se samostatnou kontrolou diabetu

 

Diabetes 1. typu mám 64 roků a letos mi bylo 86 let, takže jsem často tázán, jak jsem to dokázal. Zprvu jsem obšírně vysvětloval to, co je v každé učebnici diabetu, nyní jsem stručnější a říkám: „S cukrovkou jsem se smířil, naučil o ní vše potřebné, dodržuji to a stále se doučuji.“ Něco mi skutečně hodně prospívá a o tom chci pojednat podrobněji. O čem? O samotné kontrole diabetu.

Už od počátku své nemoci jsem věnoval vlastní kontrole pozornost. Bylo to obtížné, výsledky nebyly přesné, neboť všechny soudobé metody byly založeny na měření cukru v moči. Já jsem je ale využíval, neboť to bylo lepší nežli nic. A jak se metody zdokonalovaly, získával jsem přesvědčení, že vlastní kontrole patří budoucnost. Dokonce jsem se učil hodnotit svou glykemii subjektivně, což nejméně pro poznání příznaků hypoglykemie je potřebné i dnes v době glukometrů.

Vynález glukometru a tím umožnění zjišťovat hladinu cukru v krvi, považuji za jeden z nejvýznamnějších mezníků při léčbě diabetu. Nyní už skutečně platí slova jednoho moudrého lékaře: „Tím hlavním při léčbě diabetu je sám diabetik.“ Já se o to snažím tímto způsobem. Glykemii kontroluji pravidelně dvakrát denně, občas provedu malý glykemický profil a někdy se změřím dně hodiny po obědě. Je to asi víckrát než je průměr u diabetiků 1. typu, ale posuďte sami, zda tomu výsledky odpovídají. Samozřejmě si musím měřící proužky přikupovat.

Ranní kontrola glykémie mi určí, kolik jednotek krátkodobého inzulinu si mám aplikovat. Ačkoliv tato ranní dávka působí maximálně osm hodin, ovlivňuje vývoj glykémie během celého dne. Proto polední a večerní dávku (před první večeří) neměním a ani se neměřím. Také ranní dávku dlouhodobého inzulinu neměním. Kdybych se ráno neměřil a dávku krátkodobého inzulinu neupravil podle výsledku, tak v případě vyšší ranní glykémie se tento stav protáhne na celý den. Pokud bych měl ráno glykemii například 3mmol, a já dávku nesnížil, hrozí hypoglykémie po jedenácté hodině. Předepsanou dávku neměním, pokud jsem naměřil 4-8mmol. Pokud je nižší, uberu jednu jednotku. Pokud je vyšší, aplikuji si tzv. přídatnou dávku, vypočítanou podle jednoduchého vzorce zvedeného v publikaci MUDr. Jirkovské „Jak (si) léčit a kontrolovat diabetes“ kapitola 10.

Večer před poslední dávkou se změřím podruhé a podle výsledku určím dávku inzulinu, která mi ovlivní glykemii noční i ranní. Dlouho jsem si myslel, že případná ranní hyperglykemie je pouze důsledkem tzv. Fenoménu rozbřesku. Ukázalo se ale, že hlavní důvod je v zaspání hypoglykemie kolem třetí hodiny noční, na což následovalo dost značné zvýšení ráno. Změřením před druhou večeří a určením správné dávky na noc jsem odstranil dva problémy – noční i ranní hypoglykemii. Je samozřejmé, že zlepšení glykemie v průběhu 24 hodin mělo vliv na hladinu glykovaného hemoglobinu. Při posledním měření to bylo 4,3%. To je dobré nejen absolutně, ale i s ohledem na to, že jako labilní diabetik se nevyhnu občasným hyperglykemiím. Například hrát šachy pro mě znamená glykemii kolem 17 mmol. Ani to ale zřejmě mnoho glyk. hemoglobin nezvyšuje. Nesmí tento stav ovšem trvat dlouho. A tomu pomáhám opět využitím zmíněného vzorce a aplikuji si přídatnou dávku krátkodobého inzulinu. V tomto případě jsou to 4 jednotky. Do tří hodin se glykemie srovná, někdy i dřív.

Měření 2x denně mi ale také umožnilo upravit inzulinový režim – tedy trvalé rozdělení dávek inzulinu. Kromě toho jsem ale také snížil celkovou denní dávku inzulinu na 31 jednotek. Celý ten proces trval dost dlouho, neboť dávky jsem měnil po 1 jednotce a teprve když se stejný výsledek mnohokrát opakoval, považoval jsem změnu za jistou. V tom má diabetik výhodu před zdravotní zařízení, kde při úpravě dávkování nemají tolika času jako diabetik a konají za zcela jiných podmínek, nežli máme doma.

Z uvedených skutečností nabyl čtenář asi dojmu, že si počínám až příliš suverénně. Nikoliv. Každou sebemenší změnu kontroluji a průběžně se radím s mou lékařkou. Teprve až dá souhlas a zapíše změnu do průkazu, potom to platí. Ale je to moudrá paní doktorka, tak pokud mám pravdu řádně písemně doloženou, souhlasí. Pokud nemám pravdu (a to se už také stalo), nesouhlasí a vysvětlí proč. Panuje mezi námi vzájemná důvěra.

Tolik mé zkušenosti ze samotné kontroly. Doplňují základní údaje. Aplikuji si inzulin 4x denně, používám inzulinová pera NovoPen 4 a běžně inzuliny Actrapid a Levemir. Těžší projevy pozdních komplikací zatím nemám.

Jsem si vědom, že diabetik 1. typu je každý jiný a tedy můj postup nebude pro každého. Ale o selfmonitoringu nelze psát jen obecně. Můj příspěvek je snahou o konkrétní formu. A pokud najde kritiky, bude to jen ke prospěchu. Škoda jen, že proužky jsou tak drahé. Upravit si včas po zjištění cukrovky důležité ukazatele kompenzace diabetu pomocí samostatné kontroly znamená nejen uchovat si zdraví (to v první řadě), ale i ušetřit státu a pojišťovnám hromadu peněz na léčení pozdních komplikací.

Josef Neumann
Pardubice