Hubnout se dá různě. Například držet protestní hladovku, přičemž důvodů je jistě kolem každého z nás celá řada, ať už to jsou důvody osobní (za teplé večeře nebo vyšší kapesné) nebo globální a celospolečenské (za nižší příjmy vyšších úředníků nebo za vyšší příjmy nižších úředníků).
Hubnout můžeme sami, nebo např. s Ivou Málkovou (mimochodem doporučuji její výbornou knihu!), s Olgou Šípkovou, s Lenkou Kořínkovou, se sousedem či sousedkou, s manželkou nebo dětmi. Hubnout můžeme doma nebo v přírodě, ve městě nebo na vesnici, v létě nebo v zimě a ve dne nebo v noci. Hubnout můžeme dobrovolně nebo z donucení. K hubnutí nás může přimět pohled do zrcadla, pohledy našeho okolí na nás, pohledy našeho partnera na jiné osoby, láska, zamilovanost a snaha líbit se. Přimět nás může chybějící dírka na pásku, nepřekonatelná vzdálenost mezi knoflíkovou dírkou a knoflíkem na našich oblíbených kalhotách nebo halence, nebo rostoucí počet oděvů, do kterých se již nevlezeme a které odkládáme do krabic s nápisem. Možná někdy. K hubnutí nás může motivovat i naše vlastní tělo. Hlasitost našeho dechu při stoupání po schodech do 2. patra, vrzání kloubů nebo nábytku, na který uleháme či usedáme nebo pupek bránící ve výhledu na konečky prstů na nohách.
Hubneš, hubneme…
Dnes nás již bohudík k hubnutí na rozdíl od našich předků nevede hlad a nedostatek potravy (což však zdaleka neplatí pro celou planetu). Nicméně po našich praprapředcích jsme kromě jiného zdědili i úsporně nastavené geny. A úsporné geny vedou k úspornému metabolizmu = spalování živin. A tak naše těla vytěží z minima dodané energie maximum a budují si nejdříve neviditelné a poté čím dál tím více patrné zásoby ve formě tuku. Hubnout můžeme dietou, pohybem nebo pomocí léků. Všechny tyto možnosti jsou za jistých okolností účinné. Je potřeba ale vědět jak na to. Nevím, jaké přesně měli selky a sedláci IQ, ale rčení o selském rozumu je myslím pravdivé. A jeho uplatnění ve snaze zhubnout je zvláště vhodné. Obyčejný selský rozum nám napoví, že musíme jíst méně a hýbat se více, že sladké věci mají v sobě většinou hodně cukru, že je zdravější 1 rohlík a 2 okurky než opačně a že na kole spálíme více kalorií než utíráním prachu.
Hubnout je potřeba!
Již dávno není obtloustlá postava chloubou a projevem bohatství a materiálního dostatku. V dnešní době se pod tlakem médií, zdravotníků a především rozumně uvažujících lidí stává obezita konečně nežádoucím zjevem a oprávněně je počítána mezi nemoci a má své místo mezi lékařskými diagnózami (mimochodem je to E 66). Je těžké najít orgán lidského těla, který by obezitou netrpěl.
Hubnout můžeme i s inzulinem
Hubnout můžeme zdravě i méně zdravě, krátkodobě nebo celoživotně, s chutí nebo odporem a koneckonců hubnout můžeme i s inzulinem. Neťukejte si prosím na čela a nepřikládejte si ukazováčky ke spánku, rozhodně jsem se nespletl a už vůbec nevyšinul. Samozřejmě znám obecný názor na inzulin jako takový, nespravedlivě řadou pacientů i lékařů považovaný za hrozbu nebo lék poslední volby, často nasazovaný 5 minut před 12 (a to v tom lepším případě). A kromě toho se přece po inzulinu přibírá, což ví každé malé dítě! Z vlastní praxe vím, že právě obava z dalšího nežádoucího přibírání je někdy mnohem silnějším faktorem odrazujícím diabetiky od zahájení léčby inzulinem, než třeba obava z bolesti.
Tento pohled na inzulin je tak trochu nezasloužený. Přitom od objevu inzulinu neuplynulo ještě ani 100 let a bez něj by dennodenně umírala řada diabetiků na celém světě, tak jako tomu bylo před jeho objevem Bantingem a Bestem v roce 1921. Musím ovšem uznat, že u diabetiků 2. typu, u kterých je nadváha často zásadním problémem, se až dosud opravdu po inzulinu přibíralo.
Ovšem svět se mění a diabetologie jakbysmet. Nové moderní inzuliny (analoga), které nezadržitelně nastupují na místo původních lidských (humánních) inzulinů, přinášejí kromě nových názvů a barev na obalech a kromě vyšší ceny (inu ani v obchodech nebývá nová kolekce levnější než stará) i řadu praktických krátkodobých i dlouhodobých výhod. Některé výhody poznáme hned (např. možnost aplikace krátkodobého analoga těsně před jídlem), některé nepoznáme vůbec (méně nočních hypoglykemií, které často prospíme) a některé můžeme zaznamenat s určitým odstupem (např. pokles glykovaného hemoglobinu = dlouhého cukru).
Mezi tyto dlouhodobé výhody lze určitě zařadit fakt, že existuje inzulin patřící mezi dlouhodobá analoga, který nebude mařit naše snahy o hubnutí a srážet na kolena naše upřímné úsilí o to shodit aspoň deka. Není zatím zcela jasné, jak to přesně funguje, ale funguje to.
Při srovnání s jinými inzuliny právě léčba tímto dlouhodobým (bazálním) inzulinem vede pouze k nepatrnému nárůstu hmotnosti. No a my, co se boříme s obezitou denně a nadměrné kilogramy našich pacientů nás doslova tíží na srdci víme, že i malý úspěch v léčbě obezity je obrovským přínosem a má nesmírný pozitivní vliv na všechny nemoci související s obezitou - a že jich není málo.
Dr. Tomáš Edelsberger, diabetologická ambulance Krnov