Kapitola třetí



Nedaleko místa, kde Alenka s Vilíkem bydlí, se jednoho dne konala velká letní slavnost. Pozváni byli všichni - malí i velcí. Každý se snažil pomáhat, jak mohl, a ani Vilík s Alenkou nezůstali pozadu. Vilík nafukoval balónky a Alenka trhala květiny a zdobila.
(napsala diabetická sestra Astrid Leide)

 

Alenčina maminka tu byla také a připravovala jídlo a pití, protože byla moc dobrá kuchařka. Tam Vám bylo dobrot! Saláty se zeleninou, kuřecím masem a vajíčkem, k tomu chleba s máslem, ovocný džus a voda. Jako zákusek se podávala nízkotučná zmrzlina a ovoce.

 

Přišla spousta lidí. Všichni jedli a povídali. Alenka začala být po všech těch přípravách unavená, takže zatímco si ostatní děti hrály, ona jenom seděla a rozhlížela se okolo. Najednou uviděla v blízkém květinovém záhonku něco lesklého. Vypadalo to jako zlato.

 

Šla k tomu záhadnému blýskajícímu se předmětu a prohlížela si ho. „Jéjéééééééé!!!" vykřikla nadšeně Alenka „našla jsem dvě zlaté mince!" Sebrala je a začala přemýšlet: „Co si nimi jenom budu dělat - asi si za ně něco koupím".

  

„Tak přeci jenom to byla dneska pěkná jarní slavnost," říkala si Alenka. „Možná bych si mohla jít koupit nějaké cukroví. Nebo zmrzlinu?" (Na slavnosti je na stolech ještě velká spousta zmrzliny, tak proč si jí chce jít Alenka koupit jinam?)

 

Nikdo si nevšiml, že se Alenka najednou vytratila. Rychle utíkala do odchodu. Nikdy před tím tam nebyla sama. Alenka si připadala nesmírně bohatá, a tak si koupila zmrzlinu i cukroví, a hned za rohem úplně všechno snědla.

Když se vrátila na oslavu, zábava byla v plném proudu. Alenka dostala velkou žízeň, a tak se napila džusu. Najednou se jí hrozně chtělo čurat. Utíkala se honem vyčurat domů, a pak honem zpátky, aby nic nezmeškala. Když se ale vrátila zpátky na slavnost, zjistila, že má ještě větší žízeň. Byla moc ráda, že maminka připravila tolik džbánků málo sladkého džusu. Jenže jen co se napila, zase potřebovala čurat. „Ne", řekla si Alenka, „vydržím to!"

 

V té chvíli přiběhl Vilík a řekl: „Alenko, pojď si hrát na slepou bábu." Alenka Vilíkovi zavázala oči, vesele pobíhala kolem něj a pošťuchovala ho. V tom Vilík narazil do tlustého břicha strýce Bohouše, který se tak lekl, že si na sebe vyklopil celý pohár zmrzliny. Když to Alenka viděla, rozesmála se tolik, že se z toho počurala.

Zpozorovala to Alenčina maminka a řekla si, že její malá holčička obvykle nechodí tak často na záchod. „Nemá náhodou zvýšený cukr v krvi?" řekla si. Vzala Alenku za ruku a odešla s ní domů, aby se Alenka mohla převléknout. Přitom jí tím speciálním přístrojem (který jí Vilík tolik záviděl) zkontrolovala cukr v krvi. Byla ho tam opravdu moc.

Jak se to mohlo stát, řekla si maminka a udeřila na Alenku. Alenka jí všechno poctivě řekla a nakonec se maminky zeptala, jestli náhodou v tom cukroví a zmrzlině nebylo trochu moc cukru.

„Máš pravdu Alenko," řekla maminka, "sladkosti prodávané v obchodě obvykle obsahují spoustu cukrů. Vidíš, Alenko, dneska ses zase něčemu novému přiučila. Když máš vysoký cukr v krvi, dostaneš velikánskou žízeň a chce se ti čurat."