Příběhy pacientů - Francoise Clousier
Přála bych si…
...aby si lidé, kteří myslí, že by mohli mít diabetes, uvědomili, že s tím musí něco dělat!
Françoise Clousier (diabetes 2. typu), Francie
Můj příběh je dlouhý a složitý. Poprvé u mě diagnostikovali diabetes, když jsem byla těhotná. Neměla jsem žádné zvláštní příznaky, tak mě to docela překvapilo. To dítě, které jsem tenkrát čekala má teď 27 let, takže už je to dávno! Věděla jsem, že pak budu muset být opatrná, protože i když jsem diabetes neměla, musela jsem na sebe dávat pozor, jinak bych onemocněla. Držela jsem dietu a snažila se o zdravý životní styl. Ale cítila jsem se tak unavená a někdy mi opravdu nebylo dobře. Věděla jsem že je to diabetes. Taky se u mě ale projevily jiné zdravotní potíže – měla jsem rakovinu ledvin a nádor na mozku. Bylo toho na mě opravdu moc. O několik let později jsem začala mít problémy i s plícemi, což mělo vliv na mou glykémii a musela jsem zvýšit svou dávku tablet na léčbu diabetu ze dvou na čtyři denně. Naštěstí teď už zase beru jen dvě.
Když jsem byla těhotná, neptala jsem se proč mám diabetes, protože jsem si říkala, že to souvisí s mým těhotenstvím. Ale v pozdějších letech, když jsem byla znovu diagnostikována jsem si myslela „proč já?“. V naší rodině jsem byla jediná s cukrovkou. Snažila jsem se s tím smířit. Zajímavé je, že před pěti lety mému otci rovněž diagnostikovali diabetes. A asi před třemi lety se moje matka necítila dobře, tak jsem jí se svým vybavením změřila hladinu krevního cukru – a zjistila jsem že i ona má diabetes!
Někteří mí přátelé mě žádají, abych jim také změřila jejich hladinu krevního cukru, protože si byli jistí, že jedí příliš mnoho cukru. Tak já ji změřím a oni jsou spokojení, když zjistí, že je všechno zcela normální – ale i když byli znepokojeni, stále konzumují stejné množství cukru! Dříve jsem si dávala cukr do kávy a já kávy vypiji hodně – ale teď ji samozřejmě piji bez cukru. Taky se snažím nejíst těstoviny a jím méně chleba než dřív. Místo toho se snažím jíst víc zeleniny! Mé dvě děti vždycky jedly jinak než já, protože rostou a neměly by mít žádnou zvláštní dietu.
Vím, že bych měla cvičit, ale nějak se mi nedaří nalézt motivaci. Jednou jsem šla s dcerou plavat, ale nechodila jsem pravidelně. Moc ráda chodím se svými psy na procházky kolem Seiny. Je to přímo naproti mého domu a je to pěkné místo k procházkám.
Někdy mám hypoglykemické záchvaty, což není moc příjemné. V uchu mi začne pískat a celý pokoj jakoby se semnou točil. Když tohle přijde, hned si vezmu cukr! Po kostce nebo dvou je mi obvykle lépe. Záchvaty jsem vždycky nějak zvládla sama, naštěstí jsem kvůli nim nikdy nemusela do nemocnice.
Jsem učitelka-zástupkyně, což znamená že pracuji s dětmi, když je jejich učitel nemocný. Moc ráda se starám o děti. Děláme spolu různé aktivity - malujeme, vyrábíme všelijaké věci, hrajeme a píšeme divadelní skeče. Moc mě to baví, protože děti jsou někdy tak kreativní!