Příběhy pacientů - Patrick ’Sonny’ Duff
Přál bych si…
…moci prožít svůj život znovu – a všechno bych udělal stejně!
Patrick ’Sonny’ Duff (diabetes 2. typu), Irsko
Jsem nejstarší z devíti dětí. Jmenuji se Patrick, ale vždycky mi říkali Sonny. To jméno mi dala moje matka. Teď je mi 73 let a asi před 20 lety jsem byl diagnostikován s diabetem 2. typu.
Nikdy jsem nechodil rád k lékaři, ale poté, co jsem měl neustále takovou žízeň, že jsem musel pořád pít, a taky se mi chtělo hodně spát, jsem se k jednomu nakonec vydal. Lékař mě poslouchal asi dvě vteřiny a hned věděl, co se mnou je, a tak mě poslal do nemocnice.
Tenkrát jsem toho o diabetu mnoho nevěděl. Až v době, kdy jsem já sám byl diagnostikován, jsem zjistil, že můj bratranec na diabetes zemřel. Bylo mu kolem čtyřiceti. Museli mu amputovat nohu. Když jsem byl diagnostikován, myslel jsem, že jenom já jsem takový nešťastník. Byl se pak překvapený, kolik lidí s diabetem potkám, když jdu do nemocnice.
Téměř 10 let jsem užíval jen tablety a bránil jsem se začít brát inzulin. Říkal jsem si, že jehly jsou jenom pro narkomany. Lékař mě ale přesvědčil, abych inzulin brát začal. Teď jsem rád, že jsem ho konečně poslechl, protože se cítím o mnoho lépe. Nemyslím si, že by mi má nemoc způsobovala mnoho potíží. Inzulin beru každé ráno a odpoledne. Občas mám hypoglykemický záchvat, ale naučil jsem se s tím vypořádat.
Žijeme se ženou ve městě Athlone v srdci Irska. Měl jsem mnoho zaměstnání – byl jsem voják i řidič autobusu. Nejdále jsem byl v Londýně. Když jsme tam kdysi bydleli, každý den jsem se podíval na oblohu a řekl: „Bože, co bych dal za to, být tak zase v Athlone!“. Ten klid, přírodu a lidi tady miluji.
Vždycky jsem býval v poměrně dobré kondici. Hrál jsem fotbal a chodil na přespolní běh. Když jsem ale viděl, že mladí jsou lepší než já, tak jsem toho nechal. Teď pěstuji na zahrádce zeleninu a starám se o květinové záhonky. Mám pět dětí a 13 vnoučat. Všichni bydlí nedaleko, a tak se vídáme téměř každý den.
Více než o sebe se bojím o svou ženu. Ona má taky diabetes, ale i nějaké problémy se srdcem. Jsme si velice blízcí a trávíme spolu téměř veškerý čas. Vím, že nejsem dokonalý a nedělám věci jak bych měl. A také vím, že mé děti a vnoučata se snaží na mě dohlížet a dělají si o mě starost. Já jsem se ale rozhodl žít svůj život tak, jak chci já. Ostatně to jsem dělal vždycky a diabetes mi v tom nezabrání.