Příběhy pacientů - Shantala Shyamarao
Přála bych si…
…stát se lékařkou až budu starší.
Shantala Shyamarao, (diabetes 1. typu), Bangalore, Indie
Myslím, že diabetes znamená cukr. Lékař mi řekl že mám cukr, když mi bylo 9 let. Pila jsem čím dál víc vody a často jsem chodila na záchod. Myslela jsem si, že to bylo kvůli sluníčku, tak jsem to nikomu neřekla. Potom mě začal bolet žaludek, zvracela jsem a bolela mě hlava. Udělali mi testy krevního cukru a moči, a potom mě kvůli cukru přijali do nemocnice. Lékař mi řekl, že bych jej měla regulovat a neměla bych jíst čokolády. Dříve jsem jedla tři čokolády denně. Maminka mi každý den dala dvě rupie na autobus, ale já jsem si každé ráno za jednu rupii koupila dvě karamely. A večer jsem si ještě koupila čokoládu a za zbylé peníze jsem se asi půl cesty svezla domů. Mamince jsem nelhala, vždycky jsem jí to nakonec řekla. Chodit do školy pěšky nebylo nijak těžké. Teď jím jeden kousek čokolády za měsíc. Někdy mám chuť si čokoládu koupit, ale neudělám to.
Ze všeho nejvíc nenávidím injekce. Maminka mi je dává dvakrát denně. Někdy to moc bolí a moje kůže potom zčerná. Dříve jsem hodně plakala, ale teď už nepláču.
Maminka s tatínkem mi vždycky říkají „Sedni si a neskákej pořád“, ale já stejně skáču.
Předtím jsem hrávala basketbal, skákala přes švihadlo a každý den jsem běhala závody. Teď už jenom jednou týdně hraji basketbal. Hraji ale karambol a šachy. Už nesmím běhat ani skákat přes švihadlo. Mám moc ráda závody.
Když mě ve škole začne bolet hlava, kamarádi to řeknou paní učitelce a ona mě nechá na chvilku se prospat. Řekne jedné dívce, aby mi pomohla se zápisky. Paní učitelka má pro mě ve skříňce sušenky. Dává mi čtyři a kávu bez cukru.
Až budu starší, chtěla bych se stát lékařkou. Potom bych chtěla koupit ledničku a pračku. A taky bych chtěla tatínkovi koupit skútr a sobě kolo. Ale ze všeho nejvíc chci být lékařkou.